Catemaco

Ráno po osmé hodině dorážíme do města Catemaco u stejnojmenného jezera. Terminál ADO je na konci nábřeží, resp. na jeho začátku. Jezero je sopečné a je obklopeno čtyřmi vulkány a město je tradiční hlavní město čarodějů již z dob Olméků. Žije zde na padesát kouzelníků, čarodějů a šamanů. Většinou provozují bílou magii, ale najdou se i ti druzí. Marťa mi hned navrhla, že bych se měl u nějakého nechat očistit, že jsem poslední dobou pořád nabručený. Že by nějaká zablokovaná čakra? Jdeme podél břehu jezera, kde stojí průvodci, kteří nabízí trip na ostrovy. Ptáme se na náš hotel, který jsem zabukoval ještě v Mexico City. Jmenuje se La Cabana del Lago. Všichni ukazují, ať jdeme dál. Nakonec, asi po 1 km přicházíme k hotelu Del Lago. To asi nebude náš hotel. Vypadá luxusně a je plný bělochů. Průvodci před hotelem nám po sdělení adresy našeho hotelu ukazují skoro až na druhou stranu jezera, do vesnice La Victoria. To nám potvrdí i recepční v Del Lagu. Naštěstí nám dá ještě informaci, odkud jezdí Colectivos. Čeká nás tedy první setkání s tímto levným druhem místní dopravy. Jsou to malé dodávky s otevřeným nákladním prostorem, většinou zakrytým, kde jsou dvě lavice. Jezdí z místa A do místa B a je potřeba najít či stopnout tu, která jede správným směrem nebo zjistit, kde jsou odjezdová stanoviště. Pak stačí sdělit řidiči, kde chcete vystoupit a pokud je to to správné Colectivo, můžete nasedat. Místo na korbě je asi pro osm lidí, běžné je, že jich tam jede dvacet. Přepravuje se vše, nákupy, bedny, zvířata. Výhoda je, že z Catemaca do La Victoria, kde máme hotel, to stojí 8 Pesos pro jednoho, taxikem 50 Pesos pro jednoho. Docela velká úspora a trochu dobrodružství, pro místní zcela běžné. Colectivos nás tedy vysazuje před hotelem, kde nás vítá paní domácí s manželem a se synem. Vědí o nás, dokonce ví, že jsme měli přání mít pokoj s balkonem s výhledem na jezero. Hotel je totiž na samém jeho břehu. Není to klasický hotel. Je to, jako když jsme na návštěvě u místních. Jsou milí, přátelští, ochotní, syn, který je jeden z místních čarodějů (je to vlastně terapeut, dělá i rodinné konstelace, iris diagnostiku, masáže a mnoho dalšího), hned na mobilu ladí překladač. Pokoj bude připravený v 11 hodin. Zatím se máme nasnídat. Posnídáme vajíčka a tortily a jdeme se projít po okolí. Jsme zcela stranou od ruchu města, v přírodě. Hotýlek je starší, ale velmi čistý, dostáváme nejlepší pokoj s vlastním balkonem a máme před sebou celé jezero. Rozhodujeme se hned, že tu zůstaneme ještě jednu noc. Potřebujeme si ujasnit plány další cesty a také se dát dohromady. Já jsem vyšťavený, spálený od slunce, sotva pletu nohama. Na Martince to vidím také, ale ona to nepřiznává, je jako motorová myš. Marťa si podle slovníčku připraví větu, zda by byl pokoj ještě na jednu noc a tím jsme si získali jejich přízeň. Samozřejmě, že mají. Manžel paní domácí hned přináší láhev něčeho na ochutnání, prý je to bez alkoholu. Je to vinná šťáva jeho vlastní výroby, je to sladké, dobré, on tomu říká saké, ale je to takový sirup. Trochu všichni pohovoříme španělsky, oni víc než já, takže moc nerozumíme, ale vlastně si rozumíme. Je vidět, že cení naší snahu. Za pokoj se snídaní platíme 380 pesos za noc, což je luxus. Cokoli potřebujeme, snaží se okamžitě splnit. Opravdu se nám tu líbí. Po poledni se vracíme Colectivem zpět do Catemaca. Chci si koupit triko s rukávem, Marťa šampon a hlavně chceme koupit jízdenky směr Palenque. Ty první dvě věci nebyl problém, jízdenky ano. Na terminálu ADO seděl u pc klasický mexický úředník, který sám od sebe nehne prstem. Na otázku, jak se dostaneme do Palenque, se podíval do systému a sdělil, že nic nejezdí. Strávili jsme tam asi půl hodiny. On odpovídal na naše dotazy, zda je nějaký spoj do nějakého místa a v kolik hodin, my hledali v mapě možnou trasu do Palenque. Já už bych to vzdal a odjel na nejbližší větší nádraží do San Andre Tuxtla, kde bych hledal dál, ale Marťa se nevzdávala. Nechal jsem to tedy na ní a pozoroval to. On zcela vyklidněný, Marťa píšící na lístečky nové a nové možné spoje. Nakonec to nebylo tak složité. Odjezd z Catemaca v úterý večer kolem desáté, za půl hodiny v San Andre a odtud asi za dvě hodiny do Villa Hermosa, což je už kousek od Palenque. Tohle nám mohl nabídnout hned, ale asi se nudil a tohle mu přišlo zábavné. Mě teda ne! Vracíme se zpět do hotelu, povečeříme, co nám paní domácí přichystala a ptáme se na wifi. Není problém, vše už je zařízeno, technik zprovoznil kvůli nám wifi na pokoj. Úžasné! Jsu to hned vyzkoušet, ale signál se na pokoji chytnout nedá. Když se o to podělím, znovu volají technika, což je sympatický chlápek, prý rodina, který wifinu předělává až skoro k nám za dveře. No, nakonec to stejně nefungovalo, ale to už jsem neměl odvahu jim říkat. Stejně jsem byl už na šrot. Tak spát.