Noc
v campu Mecoloco Inn byla klidná a příjemná. Matrace sice byly
„péráky“, tak při každém pohybu to vrzalo, ale do okna se
sítí nám vál vánek od moře, tedy jsme se ani nezapotili. Ráno
jsme posnídali tuňáka v konzervě, kterého jsme včera koupili v
Oxxu za 20,- Kč a jak nám chutnalo, panečku! Kolem deváté
opouštíme Cancún, to předražené místo a vydáváme se naším
vozítkem směrem na Cobá, což je další z významných mayských
památek. Silnicí je to směr Merida, jen je potřeba hlídat
neplacenou silnici. Je označena „liberta“. Vyjíždíme z
Cancúnu, provoz není nijak silný, přesto jsem ještě
nerozkoukaný a tak dodržuji všechny předpisy, včetně toho, že
jsme připoutaní. Místní samozřejmě jezdí jinak. Náhle mne po
levé straně předjíždí blikající policejní motorka a
policista ukazuje, ať jedu ke straně. Po různých přehlídkách
síly mexických policejních složek se mi fakt ujíždět nechtělo.
Zastavím
na kraji, zapnu výstražná světla a zůstáváme připoutaní
sedět. Policista přichází ze strany spolujezdce, chce licenci a
řidičák. Snaží se nám vysvětlit, že jsem překročil
rychlost. Blbost. Děláme, že moc nerozumíme. Když nezabírá
rychlost, vysvětluje, že jsme jeli na červenou. Zase blbost, zase
děláme, že nerozumíme a usmíváme se. Mluví něco o pokutě,
razantně oba odmítáme jakýkoli přestupek. Ptá se anglicky,
odkud jsme. „Republika Čéka!“ To, spolu s odmítáním diskuze
na téma porušení předpisů nějak zabralo a propouští nás s
otcovským upozorněním, ať jedeme pomalu. Zkusil to a myslím si,
že kdybychom nebyli připoutaní, že by to tak jednoduché nebylo.
Nicméně od té chvíle jezdím raději o 10 km menší rychlostí,
než je povoleno a zatím je max. povolená rychlost 90 km, v obci 50
km a stále mám oči vzadu, jestli za mnou nejede policejní hlídka.
Silnice
je dobře značená, sjíždíme z hlavního tahu a jedeme okreskou
na Cobá. Asi v polovině cesty zastavujeme u poutače Punta laguna.
Proč se nepodívat? Vstup je 120 pro jednoho bez průvodce, s
průvodcem 240 Pesos. Průvodce si nebereme a jdeme sami. Je to malá
procházka rezervací s jednou malou cenotou, opičáky v korunách
stromů a velkým jezerem, kde se dá projet na kánoji. Cenoty jsou
přírodní útvary, podzemní jeskyně, u kterých se propadl strop
nebo jeho část a jsou zatopené. V těch velkých se dá i plavat.
Tato je malinká a hodně hluboká, leze se do ní po provazovém
žebříku s jištěním. Tam nelezeme. Jdeme k jezeru, kde nikdo
není, tak si zaplaveme v průzračné a teplé sladké vodě,
osušíme na slunci a při cestě zpět pozorujeme opice.
Kolem
13,00 přijíždíme do zóny archeologica v Cobá. Zaplatíme 50
Pesos parkovné a 64 Pesos vstup pro jednoho a jdeme do areálu. Opět
je to jedno z těch příjemných míst mezi stromy, kde náhle
vystupují ruiny mayských staveb či pyramid. Přibližně za 1,5
hodiny jsme zpátky na parkovišti a dáváme si výborný fresh z
manga za 30 Pesos. Vynikající, jenom mango.
Při
placení zjišťuji, že vlastně nemám skoro žádné peníze a
musíme tankovat. Ptáme se v informacích na bankomat ATM a
dozvídáme se, že v Cobá žádný není. Buď v Tulumu nebo
Valladolid. Naštěstí Valladolid máme na cestě do Chitzen Itzá.
Ještě získáváme informaci, že asi 6 km od Cobá za jezerem jsou
tři velké cenoty, Chooc-Ha, Tankach-Ha a Muitun-Ha. To si přece
nenecháme ujít, navíc, když se tam dá dojet jen autem. Cestu
najdeme po chvíli, na odbočce k cenotám je budka a v ní pokladna.
Vstup do každé z cenot je 55 Pesos. Dohromady na všechny nemáme,
a tak se ptáme pokladního-hlídače, která je nejlepší. Poradí
nám, že nejlepší a největší je Tankach-Ha. Kupujeme vstupenky
a po pár desítkách metrů jízdy přijedeme ke stanovišti, kde
jsou sprchy a převlíkárny. Není tu moc lidí, jen tři auta. Před
vstupem do podzemní jeskyně se převlíkáme do plavek, musíme se
osprchovat a sestupujeme asi 15 m do podzemí. Nádhera! Krápníková
jeskyně o velikosti hangáru s křišťálově průzračnou vodou,
zřejmě i s velkou hloubkou, odhaduji min. 10 m. Je tu pár turistů,
ale po chvíli odchází. Zůstáváme jen my a pár s holčičkou.
Je ticho. Plaveme a pozorujeme stěny jeskyně i hloubku pod námi.
Lítá zde netopýr, ve vodě jsou malí sumečkové. Krápníky jsou
nasvíceny, ze stropu kape voda. Klima je tu vlhké a teplé, voda
příjemně chladná. V tom kontrastu teplot si ten chlad vody
uvědomíme, když asi po hodině vyjdeme opět na povrch. Tak jsme
se ochladili, že se nám zdá i venku chladno, přesto že je min.
35 stupňů.
Vracíme
se přes Cobá směrem na Chitzen Itzá, což je další významné
místo s mayskými pyramidami. Tam půjdeme zítra hned ráno. Dnes
se ubytujeme někde poblíž, Martinka má informaci z blogů, že
nejlepší to bude v Pisté, což je asi 3 km od Chitzen Itzá. Do
Pisté přijíždíme před setměním, ale ještě je světlo.
Ubytování za 900 Pesos ignorujeme, ignorujeme i za 500, už bychom
snad vzali za 450, ale nepovolím. Opět máme štěstí a přicházíme
do hotelu Stardust Inn, který z venku vypadá jako komunistický
kulturní dům. Za prostornou recepcí se však otvírá átrium s
bazénem, kolem něhož je patrová budova hotelu s ochozem. Kolem
bazénu palmy a zdobný kovový zahradní nábytek. Před třiceti
lety to musel být extra luxus. Dnes je na všem vidět, že to má
nejlepší léta za sebou. Ale je tu čisto a velmi příjemný
personál. A cena za pokoj? 350 Pesos! Vlastní sociálka, TV,
klimatizace, spousta prostoru a dvě manželské postele. Okamžitě
bereme.
V
Pisté se opravdu dobře jí. Přímo v centru na náměstí objevíme
restauraci se sezením na ulici, kde mají místní kuchyni za 60
Pesos. Před tím jsme neodolali ovocnému freshi, opět za 30 Pesos,
ovšem byl to litr rozmixovaného ananasu! Mě by to k večeři
stačilo, ale Martinka byla po těch dnešních zážitcích nějak
vyhladovělá.
