Na
takovém ostrově, pokud člověk nevyrazí na nějaký trip, se dá
jen odpočívat. Teploty nad 30 stupňů a čisté moře k tomu
vyzývají. Ráno se probouzím v půl desáté. Marťa byla už v
sedm na molu a pozorovala pelikány a racky. Vydáváme se něco
posnídat a hlavně, den před odjezdem musíme koupit lístky na loď
do Chetumalu, což je hranice s Mexikem. Rozhodli jsme se včera, že
se nebudeme vracet do Belize City, odkud se dá jet autobusem, ale že
si cestu zkrátíme po moři. Časově to vychází líp, je to jen o
pár USD dražší. Bus stojí 30 USD, člun 50 USD. Pro nákup
lístků musíme předkládat pasy a vše se zapisuje do počítače,
na hranicích už o nás budou vědět.
K
snídani si dávám čtyři druhy tropického ovoce s jogurtem, Marťa
klasiku, vajíčka a tortily s fazolemi. Zapijeme to freshem z
ananasu a završíme kávou s výhledem na připlouvající čluny s
dalšími turisty. Cena celkem asi 15 USD. Dolárky lítaj!
No
a potom už se jen poflakujeme na hotelovém dřevěném molu, kde
jsme zase zcela sami. Začíná foukat silnější vítr až to palmy
ohýbá. Je trochu studenější než vzduch, tak vůbec nevnímáme
žár slunce. V podvečer si dovolíme ten luxus a zajdeme na večeři
do restaurace, kde si dáme krevetky s čerstvou zeleninou a skončíme
u našeho Boba Marleye a mangového freshe. Dnes byl Bob víc při
smyslech, tak byl fresh trochu řidší, ale pořád vynikající.
Jo a odpoledne jsme poprvé na vlastní oči viděli před dveřmi do
našeho pokoje kolibříka. Třepetal se před květem nějakého
keře jako motýl a snažil se nasměrovat svůj zobáček do jeho
kalichu. Kolibřík byl max. 5 cm velký!
Zítra
bychom se chtěli dostat z Chetumalu do Tulumu, kde máme zabukovaný
pokoj, tak snad to pošlape a nestrávíme den na cestě.
