Dnes
je pátek 6. března 2015. Ráno vstáváme v 7,10 hod., abychom
stihli snídani od 7,30 hod. Je nám divné, že lidé už snídají,
ale na to, že je vždy vše trochu jinak, už jsme zvyklí. Po
snídani vyrážíme opět na kolech do 4 km vzdálené zóny Tulum,
abychom se pokochali mayskými památkami. Slunce už je vysoko a
teplota šplhá ke 40 stupňům. Na kole žádný med. V 9,00 už
jsme před pokladnami, kam se valí davy turistů přijíždějících
autobusy z hotelů. Jsme překvapeni tolika lidmi. Vstupné je 64
Pesos.
Tulumská
zóna archeologica je takový malý parčík, kde se chodí po
vyznačených cestičkách mezi ruinami. Asi jedinou zvláštností
je, že se nachází na útesech nad mořem a je to ojedinelé,
protože nikde jinde mayské památky u moře nejsou. Tady je to prý
proto, že Mayové očekávali příchod bohů z moře. Nejsme
fajnšmekři na mayské zříceniny tohoto typu, je tu přeplněno, k
ničemu se nedá přiblížit, navíc projít celý areál zabere
max. třičtvrtě hodiny. Vracíme se zpět ke kolům, po cestě si
všimnu leguánka a před kolem se mi plazí asi metrový had, taková
mexická užovka.
Na
hostelu jsme za půl hodiny. Máme spoustu času, tak se pomalu
balíme, sprchujeme, upřesňujeme plány. Ve 12,00 se odhlašujeme a
po chvíli se domlouváme, že ušetříme za taxi na autobusový
terminál ADO asi 50 Pesos, že to dáme pěšky. Víme, že by nám
to mělo zabrat zhruba půl hodiny. Autobus do Cancúnu nám jede ve
13,30. Ve 13,00 jsme v cíli. Trochu schvácení z toho tepla, ale v
čekárně je příjemně. Ve 13,28 jsem nervózní, že tu nejsou
žádní turisté ani žádný bus. Nad pokladnami jsou dvoje hodiny
a ještě jedny digitální. Jsou blbě, jen jedny správně. Přesto
se na ně zaměřím blíž. Pod jedněmi je napsáno, že ukazují
čas v centrální oblasti, pod druhými, že ukazují čas v Qroo,
což je asi zdejší pásmo. Aha, tak nemají to blbě, to mi jsme
Lady a Tramp, co jedou podle centrálního čas, který je o hodinu
zpět! Teď mi to s hrůzou dochází. Náš autobus už odjel před
hodinou!
Vysílám
nejschopnějšího člena naší výpravy, Martinku, aby šla ze sebe
udělat tydýta k pokladně. Pokladní byl prima. Se smíchem nám
prodal nové jízdenky na 15,15 a dal nám 50ti procentní slevu.
Takže jsme zaplatili dalších 220 Pesos. Dopadlo to dobře, Do
Cancúnu se dostaneme včas, abychom stihli, co potřebujeme.
Na
letišti nás autobus vypustí po 17,00 a my na nic nečekáme a
vydáváme se do haly hledat přepážku letecké společnosti
Volaris, jejíž letenky do Mexico City jsou podle Internetu
nejlevnější. No nejsou. Přišli by nás na téměř 8000,- Kč.
Opouštíme přepážku a koukám k vedlejší společnosti InterJet.
Zkoušíme to u nich a máme štěstí. 18.3., kdy nám letí letadlo
do Paříže před půlnocí, přiletíme s nimi z Cancúnu do Mexico
City po 20,00. Letenky jsme pořídili jednu za 1200 Pesos. Tak
hlavně nepodělat časy při přesunech z pásma do pásma!
Další
dnešní úkol je půjčit si zde na letišti u společnosti Europcar
auto. Je tu mnoho společnosti, vč. Hertze, ale my jsme si
vytipovali na netu tuto společnost pro příznivé ceny i službu.
Půjčovnu nacházíme po doptání a malé auto na deset dní mají.
Je to Hyunday, nový vůz, jednoduché provedení s klimatizací, bez
posilovače řízení. Cena za deset dní je 3040 Pesos, 500 USD
depozit. Kilometry neomezeně, pojištění. Mám mezinárodní
řidičák, tak formality proběhnou bez problému za pomoci
výrazných komunikačních schopností Marti. Ti chlapi jí prostě
zobou z ruky. Já tam v podstatě jen stál jako její osobní šofér.
Opouštíme
letiště, teď jsme na deset dní pány svého času i prostoru. Za
autobusy bychom možná utratili víc. Vydáváme se směrem na
Puerto Juaréz, někde tam poblíž se má nalézat camp, kde máme
zamluvenou chatku přes booking.com. Cena úžasná, jen 220 Pesos.
Je to pořád po pobřeží a jmenuje se to cabaňas Mecoloco Inn.
Dojíždíme se setměním a ubytováváme se ve velké chatce s
vlastní sociálkou. Nejlepší léta už to má za sebou, ale je to
v přírodě a u moře. Lidé tu mají karavany a na fotkách jsem
viděl, že se tu dá i stanovat.
Je
čas jet na večeři, nic jsme vlastně nejedli, jen banán a
mandarinku. Hledáme na pobřeží nějakou vhodnou restauraci, ale
jsme v Cancúnu! Z jedné restaurace musíme odejít už od stolu,
když se dozvíme, že rybí polévka stojí 130 Pesos. A to byla
obyčejná plážová knajpa. Jedeme dál, všude samé hotely z
cenou ubytování i 23tis. Kč za noc. Odtud musíme hned zítra
vypadnout, tohle není pro nás. Zastavuji u marketu Oxxo, což je
místní řetězec, a nakoupíme si jídlo za 200 Pesos i s
cigaretami. Před marketem stojí paní s kastrolem a u ní se
zastavují taxikáři a místní. Prodává Coládu, což je takový
bramborový knedlík, ale z kukuřičné mouky, zabalený v
kukuřičném listu a plněný kuřecím masem. Nevěděli jsme to,
doptali jsme se. Stojí jen 12 Pesos. Povečeřeli jsme tedy na
stojáka a bylo to i chutné. Za chvíli přistálo pře marketem
auto, kde babča otevřela zadní haubnu a tam měla malou pekárnu a
všelijaké sladké pečivo. Tomu jsme odolali a vracíme se do
Campu, s dobrým pocitem, že na nás si nepřijdou. V Cancúnu je
prostě draho.
Pozn.:
Mám auto zaparkované před obchodem, nakupujeme a najednou vidím,
jak se auto rozjíždí směrem do silnice. Vybíhám z obchodu,
rozhodnut zastavit ho svým tělem a když už se pod něj skoro
vrhám, zjistím, že v něm sedí nějaký chlap! AHA! To není moje
auto! Řidič byl vyděšený, já teda taky. Musím si na to naše
vozítko zvyknout.
