3.
března v 5,00 ráno odjíždíme od hotelu Aurora poloprázdným
autobusem směrem k hranici s Belize. Cesta netrvá ani dvě hodiny.
Na hranicích musíme z busu vystoupit a projít se svými zavazadly
kontrolou. Do Belize se nesmí dovážet žádné potraviny, Marťa
přesto pašuje dva banány. Prošli jsme bez většího zájmu
celníků, dostali razítko do pasu s vyznačením doby pro pobyt na
sedm dní a zaplatili každý výstupní poplatek 20 guetzalů. Teď
máme před sebou něco víc jak tři hodiny cesty do Belize City.
Belize je stále Britská kolonie, platí se belizským dolarem,
který má stálý kurz 1USD za 2BD. Na všech bankovkách je
královna Alžbeta II. Díky stálému poklesu koruny je pro nás 1BD
za víc jak 12 Kč, což máme smůlu, protože ještě tak před
dvěma lety to bylo 9 Kč.
Za
hranicí to ještě kousek vypadá jako v Guatemale, ale pak už
vesnice i krajina má zcela jiný ráz. Většina obyvatel jsou
černoši a mluví se zde převážně anglicky nebo kreolskou
angličtinou. No, alespoň se domluvíme.
Do
přístavu v Belize City přijíždíme okolo dvanácté a hned si
vyzvedáváme lístky na loď, kterou se přepravujeme na ostrov Caye
Calker. Loď už máme zaplacenou z Flores. No ostrov je to asi
hodina plavby, ale pokud by nešlo o rychlý člun, odhaduji, že
bychom to pluli půl dne. Naštěstí Karibské moře je klidné a
člun letí po hladině hladce, tak to můj žaludek zvládá. Když
vystupujeme na ostrově, jsme v tropech. Od moře sice fouká
neutuchající vítr, ale konečně se ohřejeme. Teploty se pohybují
kolem 35 stupňů. Batohy na záda a rychle najít ubytování. Jak
pozorujeme, je nás tu víc , kteří nemají zabukováno, bude boj o
levné noclehy. Krátce vyzpovídáme černošku v golfovém vozítku,
rychlá orientace a vyrážíme podél pobřeží. Ubytovacích
kapacit je tu opravdu mnoho, ale pro našince cena 60 USD a víc za
noc trochu moc. Asi po hodině nacházíme na pláži guest house
Blue Wave, kde je pokoj za 25 USD, ale podmínka je, vzít ho na dvě
noci. To se mi nelíbí, ale po další obchůzce okolního ubytování
vzdávám. Ceny opravdu nejsou pro nás. Nakonec se ukázalo, že
Blue Wave byla ta nejlepší volba. Přímo u moře a jako jediný z
mála v okolí se svým vlastním dřevěným dokem, končícím
pěkným altánkem se vstupem do moře po krátkém žebříku. Na
ostrově totiž nejsou žádné pláže, a tak se většina
návštěvníků štosuje na užším konci ostrova, kde je široké
dřevěné molo. Máme štěstí, v Blue Wave jsou ubytováni ti
tmaví turisté, kteří po slunění a koupání netouží, takže
máme svoje vlastní molo jen pro sebe, a to celé dva dny. Na ostrov
se stejně nejezdí za koupáním, ale podnikají se odtud výlety
především za potápěním k druhému největšímu korálovému
atolu na světe Blue Holle. Je to sice asi zážitek, ale díky slabé
koruně, za 6200 Kč. To oželíme. Budeme vstřebávat atmosféru
Karibiku jiným způsobem.
Večer
se procházíme podél pobřeží, je to tu samý Bob Marley, všichni
pěkně sjetí, tak u jednoho za zvuků regae kupujeme výborný
mangový fresh za 7 BD. Levnější jsme neviděli, ale tenhle byl
stejně nej. Zbytek večera se věnujeme plánování další cesty,
bookujeme bydlení v Mexiku v Tulum a blízko Cancunu, kam se budeme
posouvat. Protože nemusíme zítra vstávat, uléháme po půlnoci.
