V
Dzilam de Bravo trávíme dvě noci. První večer usínám s
myšlenkami na zločinnost v Mexiku, protože jsme si přečetli na
netu zprávu o tom, že mafie na jihu země usekla hlavu kandidátce
na starostku. Za poslední rok je pohřešováno přes stotísíc
lidí a několik desítek tisíc jich bylo zavražděno drogovými
kartely. Po setmění si uvědomuji, že jsme tu na konci světa a
probírám různé varianty rychlé evakuace. Druhý večer začal
mnohem klidněji. Podle předpovědi se měly objevit bouřky, ale
silné blýskání pozorujeme jen v dálce nad mořem. Je to
mysteriózní podívaná. Ukládáme se ke spánku s tím, že se
živly vydovádí jinde. Marťa ještě rychlými kočičími pohyby
zlikviduje posledního komára a usíná, jako vždy, okamžitě. Já
naslouchám větru, který se mi zdá, sílí. Během půl hodiny se
ocitáme uprostřed tropické bouře a oknem pozoruji, jak orkán
ohýbá palmy. Nevím, jak ty chýše staví, ale drží. Vichr nám
profukoval skrz pokoj a já pozoroval střechu z palmového listí
nad sebou, jestli neuletí. Neuletěla! Řev orkánu byl děsivý,
opět jsem byl v evakuační pohotovosti, a Martinka klidně chrněla
vedle mě. No, spát se v tom opravdu nedalo! Asi po třech hodinách
přešla bouře do vytrvalého deště, vítr se utišoval a já
konečně usnul.
Naši
bambusovou cabaňos opouštíme v pátek v devět ráno a máme
namířeno na Isla Holbox, což je nejsevernější část Yucatánu,
je to takový „ocásek“, poloostrov na severovýchodní špici
pevniny. Zabukoval jsem ubytování v hotelu Golden Paradise Beach.
Je na konci pláže, stranou od ruchu centra ostrova. Byla to dobrá
volba za 1.200,- Kč za noc, což se mi zdálo hodně, ale jak se
ukázalo, ceny ostatních ubytovacích kapacit lezly min. nad 2.000,-
Kč. Navíc, když jsme zde chtěli prodloužit pobyt o další noc,
vše bylo obsazené. Turistů sice minimálně, ale všude obsazeno?
Abychom
se dostali na Holbox, musíme dojet do místa, které se jmenuje
Chiquila. Odtud jezdí trajekt na ostrov. Auto necháváme na
hlídaném parkovišti za 100 Pesos na 24 hodin u přístavu a
trajekt nám jede za 15 minut. Zpáteční jízdenka stojí 160 Pesos
a cesta trvá asi 40 minut. Na ostrově jezdí jako taxi něco mezi
tuktukem a golfovým vozítkem, mají pevně stanovené ceny. K
našemu hotelu to stojí 50 Pesos. Ubytování je příjemné, hned
na pláži s výhledem na moře. Stačí sejít po schůdkách a
udělat dva kroky do vody. Vydáváme se na procházku po pláži, je
období, kdy jsou všude vyplavené řasy, což kazí dojem. Proč to
ti Mexičani nepohrabou? Stranou od drahých hotelů objevíme místní
restauraci, kde si dáme vynikající rybu, už víme, že grilovaná
je ala plancha, a spokojení se vracíme, už za tmy, spinkat. Moře
je klidné, na obzoru probleskávají světýlka z rybářských
bárek.
