Je
neděle 8.3.2015 a my opouštíme malebný hotel Stardust Inn brzy
ráno, abychom byli v 8,00 na otevření areálu Chitzen Itzá. Jan
Werich o tomto místě mluvil jako o „čičenicá“ a nebyl daleko
od správné výslovnosti. Na parkovišti jsme mezi prvními, dnes
máme správný čas, protože včera si Marťa vzpoměla a v Oxxo
jsme se zeptali. Samozřejmě, že tady je zase jiné časové pásmo,
a tak jsme vraceli hodinky o hodinu zpět.
Parkoviště
stojí 30 Pesos, vstup pro jednoho 220 Pesos. Vcházíme s prvními
návštěvníky a prodejci suvenýrů. Celý areál je mezi stromy,
tak je tu příjemné klima. Jdeme rovnou k největší Kukulkánově
pyramidě. Stojí na volném prostranství a je obrovská a z
pohledové strany hodně zachovalá. Nyní máme možnost jí fotit
bez lidí kolem. Za hodinu to tu bude jako na pouti. Na žádné
památky se tu nedá vstoupit, vše je ohrazeno, ale nevadí to. Park
kolem je udržovaný a opravdu stačí se jen dívat.
Zastavujeme
se také u jednoho prodejce a vybíráme nějaké dárky. To, co se
nám líbí je sice za „good price“, ale my budeme smlouvat.
Nakonec jsme nakoupili za cenu o 55 procent nižší, a to jen proto,
že rozhovor vedla Marťa v angličtině a překládala prodejci, co
říkám. Vypadalo to asi takto:
Já:
„Marťo, vždyť už jsme to usmlouvali dost.“
Marťa
na prodejce: „Můj muž říká, že už řekl poslední slovo.“
Prodejce:
„Přidejte 50 Pesos a domluvíme se.“
Já:
„Mě je jich líto, celý den tu stojí ve vedru..“
Marťa
na prodejce: „Můj muž říká, že to zboží nemá takovou
hodnotu, že ho jinde můžeme koupit levněji.“
Prodejce:
„Dobře, souhlasím.“
Když
odcházíme z areálu, proti nám se valí davy turistů, kteří
přijeli autobusy cestovních kanceláří. My pokračujeme dál,
chceme ještě navštívit velkou cenotu Ik Kil, která je od Chitzen
Itzá jen pár kilometrů. Na parkovišti jsou již dva autobusy, tak
to nebude ještě tak zlé. Tahle cenota je jedna z největších a
je to ta z propadlým stropem. Plaveme v podzemní jeskyni a díváme
se na nebe a opět máme štěstí. Většina lidí právě odchází,
tak je nás tu jen pár. Vstupné do cenoty je 70 Pesos, jsou tu
převlíkárny, venkovní sprchy, restaurace, hotel, prodejna
suvenýrů a místních likérů. Prostředí čisté, udržované a
bezpečné.
Před
polednem se ještě zastavujeme u prodejce freshů v Pisté, kupujeme
litr ananasu a litr mix ovoce a jedeme směr Merida, protože chceme
do večera dojet do Uxmalu, dalšího a pro nás posledního
plánovaného archeologického místa s mayskými pyramidami. Vrchní
navigátor Marťa má k dispozici pouze hrubou, orientační mapu
Yucatánu, přesto vymyslela zkratku mimo hlavní tah. Projíždíme
městečky a vesničkami a vidíme ten pravý Yucatán. Polorozpadlá
stavení, chýše, vedle nich téměř luxusní haciendy, obyčejní
lidé, kteří na nás mávají. Zatím nemáme žádné negativní
zkušenosti s Mexičany. Jsou ochotní, vstřícní, snaží se
pomoci. Jen ta jazyková bariéra..., ale stačí pár slovíček,
oni to kvitují a někdy i sami začnou trochu anglicky. Spousta
mužů, ale i jedna žena, nám již říkala, kolik let pracovali
někde v USA. Při troše štěstí se tedy vždy najde někdo, kdo
srozumitelněji komunikuje. My asi štěstí máme, protože už mě
dvakrát posral pták. Včera i dnes.
I
když v autě občas klimatizujeme, slunce hodně hřeje, potřebuji
se projít, protáhnout. Zastavujeme v městečku Oxkutzcab. Většina
takových názvů je pro nás nevyslovitelná, o to hůř se nám
komunikuje s místními. Nicméně v Oxkutzcab to žije. Na náměstí
nedělní trhy, ženy v tradičních bílých vyšívaných šatech,
ale jen ta starší generace, mladí už nosí džíny. Nakukujeme do
jedné z kantýn, ceny jídel ještě poloviční než v Pisté.
Necháme se pozvat paní majitelkou a objednáváme si Taco's s
nadrobno sekaným vepřovým masem. Jsou to zase ty placky z
kukuřičné mouky, ale tyhle jsou jak vata. Pikantní zelená
omáčka, limetky, no byla to lahůdka a stála nás dohromady za 6
Taco's 48 Pesos. Tohle Mexiko se nám líbí.
Do
Uxmalu (Ušmal) přijíždíme v půl páté. Domnívali jsme se, že
je to městečko, ale je to jen zóna archeologica, před kterou je
pár luxusních hotelů. Navíc už dovnitř nepouští, protože
mají jen do pěti. Jedeme si najít nocleh do 15 km vzdáleného
městečka St. Elena a po chvíli zakotvíme v hotelu Chacmool na
hlavní silnici. Za pokoj chtějí jen 350 Pesos a je opět
prostorný. V ostatních ubytovacích zařízeních v St. Eleně jsme
se nedostali pod 700 Pesos, ubytování económico je obsazené,
někde se tu prý běží nějaký maraton. Asi nějací fajnšmekři,
v těch 40 stupních. V našem hotelu je sice levné ubytování, ale
jídlo trochu dražší, tak si dáme jen kávu a talíř ovoce a
jdeme na kuťe. Jsme po té cestě zase nějak ušmodrchaní.
