Včera
večer se spustil velmi silný, přívalový déšť. V noci pomalu
ustával, a tak se ráno probouzíme do svěžího dne. Snídáme
banán, necháváme klíče v zámku a opouštíme naše příjemné
bydlení na pláži. Jedeme dál, směr Progreso, což je přístav
na severu Yucatánu. Tady se chceme napojit na pobřežní komunikaci
a projet jí celou až do Dzilamu de Bravo, kde je konec. Po cestě
podél pobřeží míníme najít nějaké přijatelné ubytování
opět na pláži.
Vracíme
se k Meridě, po cestě zastavujeme u čerpací stanice s obchodem
Oxxo. Tyto obchody jsou otevřeny 24 hodin a je možné v nich koupit
skvělou kávu do kelímku s sebou za 10 až 20 Pesos, podle
velikosti. Já tam chodím na skvělé frapé. Objedeme Meridu a do
Progresa je to už jenom něco kolem 40 km.
Pobřeží
a pláže od Progresa jsou lemovány hotýlky, čím dál, tím měně
luxusními. Zaráží nás minimální turistický ruch a často
brány hotelů uzavřené na řetěz. Je to, jako bychom se ocitli
kolem Máchova jezera na konci sezóny. Občas někde zastavíme,
abychom se poptali, ale přestože je ubytovací kapacita prázdná,
ceny jsou vysoké. Nechápeme zdejší marketing. Žádné poutače,
personál se nudí a je jim jedno, jestli prosperují nebo ne.
Takové ospalé Mexiko. Pokračujeme stále dál a dokonce u jedné
mokřiny narazíme na hejno plameňáků. Takto se prokoušeme až do
samotného Dzilamu a nakonec máme zase kliku. Těsně před touto
rybářskou přístavní vesnicí nás upoutá cedule Cabaňos
ecologico, které se jmenují Perla Escondido. Odbočíme ze silnice
a přijedeme k něčemu, co vypadá jako hlavní budova. Mladý
Mexičan, co opravdu neumí slovo anglicky, nám odkýve, že mají
volno. Jdeme se podívat a je to nádhera. Dvoupatrové, bambusové
cabaňos s terasou, 10 m od moře, na pokoji dokonce i lednička.
Kokosové palmy na pláži, dva slámové slunečníky. Nikdo jiný
tu není ubytován, v okolí je mrtvo jako v drsných příbězích z
rodokapsů. Máme, co jsme hledali za 500 Pesos na noc. Kolem
pobíhají leguáni. V Cancúnu by tahle romantika stála 300 USD
minimálně. Sice k tomu není žádná služba, ale teplá voda teče
a do Dzilamu je to 1 km.
Je
po poledni, a tak se vydáváme do vesnice na průzkum, něco koupit
k jídlu, popř. si dát oběd. Na návsi je policejní stanice,
autobusové nádražíčko a restaurace, kde jedí místní. Líbí
se nám, tak vstoupíme. Na to, že jsme se ocitli doslova v díře,
kde kojoti dávají dobrou noc, ceny tu mají jako v Meridě. Ovšem
jídlo bylo opět výborné. Marťa rybí filety, já Ceviche, což
je studený salát buď z ryb nebo mořských plodů. Už jsme to
jedli v Tulumu a moc mi to chutnalo. Ovšem to, co jsem dostal tady,
předčilo všechna má očekávání. Obsluha přede mne postavila
talíř s asi půl kilem malých krevet. Jedli bychom z toho celá
rodina. Nedalo se to, tak jsem s Marťou udělal výměnu za jednu
filetovanou rybu.
Projíždíme
uličky tohoto ospalého zapadákova a v malých krámcích kupujeme
proviant na zítra. Meloun, banány, yogurty. Na oběd si zase
zajedeme na náves. Odpoledne odpočíváme, vybírám nějaké
fotky, snad se mi to podaří místní wifinou protlačit. Jdu na to.
