Stránky

sobota 21. února 2015

Mexico City

Mexico City je město, kde žije 25 milionů lidí. To jsou 2,5 Česka! Snad se tu neztratíme. Jsme ubytovaní v hostelu Amigo Suites, je to třetí ulice od Zócala, za katedrálou. Jsme přímo v centru a tak ho důkladně procházíme. Odpoledne už jsme pořádně zmožení. Teploty se totiž po východu slunce začnou rychle zvyšovat až ke 30 stupňům. V 19,00 už je zase tma a začíná chladno. Zatím nemáme, díky snídani a večeři, příliš potřebu, pouštět se do ochutnávání místních lahůdek. Tak to jen okukujeme a vůbec tomu nerozumíme. Názvosloví jídel je tak složité.. Většinou jde o kukuřičné placky s různou náplní masa nebo zeleniny. Ty složitější kombinace a názvy mě odrovnají, na to moje španělština nestačí. V hostelu snídáme to, co přináší do jídelny na střechu hotelový šoumen, který vždy, když na stůl s bufetem donese nějaký chod, má k tomu Španělům srozumitelný výklad, tj. Jak se to jmenuje, co to je, atp., a vždy k tomu ještě vyžaduje potlesk. Je to asi zábavné, všem se to líbí, tak také tleskáme, jako že JÓ! Ale víme prd. Jídlo je pestré. K snídani tři druhy krájeného ovoce, výborný jogurt, kukuřičné lupínky, mléko, káva, bílý chléb, marmeláda, med, margarín, míchaná vajíčka ale mexicana (s rajčaty a chili), super nadýchané lívance. Večeře je skromnější, ale účel splní také. Nějaké těstoviny s tuňákem nebo fazolová kaše, pečivo. Během dne navštívíme kromě jiného mrakodrap Latino Americano, kde vyjedeme výtahem do 42 patra, odkud je rozhled na celé město. Máme štěstí na dobrou viditelnost a také zde potkáváme českého cestovatele, se kterým vyměníme pár užitečných rad. Navštívíme několik otevřených kostelů, které nás uchvacují svou vnitřní výpravností oltářů, prošmejdíme pár obchodních center, kde žasneme nad nekonečným výběrem všeho zboží a vracíme se do hostelu. Na muzea nás neužije. Po cestě objevujeme ve stejné ulici, co máme hostel, v průchodu jednoho z domů, prodavače ovoce a ovocných freshů. No, domluvit se bylo složité, ale nakonec máme každý půllitru freshe za 24 Pesos. Platím bankovkou 50 Pesos a ty dvě zbývající Pesos mu chci nechat jako navíc. Prodavač, starý Mexičan, se strašně diví, oči vyvalené a děkuje. Všichni jsou tu takoví milí, vstřícní a ochotní. Na recepci ještě dohadujeme prodloužení pobytu o jednu noc, což je problém, protože hostel je obsazený, ale maňana se uvidí. Dělá to asi ta změna klimatu a časový posun -7 hodin, ale ve 20,00 už jsme vyčerpaní v posteli. Co se děje v Mexico City po tom, to už nevíme. Snad jsme o nic nepřišli.

Žádné komentáře:

Okomentovat