Catemaco - freeday

Je pondělí 23. února. Dnes nic neděláme. Píšu blog a lenošíme, sedíme na balkoně a pozorujeme jezero a ptáčky. Pod okny nám přeletují bílé volavky a mnoho jiných druhů ptáků. Je větrno a zase docela chladno. Je čas plánovat další trasu, bookovat hotel. Ale kde? Ve Villahermosa si chceme půjčit auto a odjet někam za romantikou. Blog je dopsán až sem, tak jdeme na to.

Catemaco

Ráno po osmé hodině dorážíme do města Catemaco u stejnojmenného jezera. Terminál ADO je na konci nábřeží, resp. na jeho začátku. Jezero je sopečné a je obklopeno čtyřmi vulkány a město je tradiční hlavní město čarodějů již z dob Olméků. Žije zde na padesát kouzelníků, čarodějů a šamanů. Většinou provozují bílou magii, ale najdou se i ti druzí. Marťa mi hned navrhla, že bych se měl u nějakého nechat očistit, že jsem poslední dobou pořád nabručený. Že by nějaká zablokovaná čakra? Jdeme podél břehu jezera, kde stojí průvodci, kteří nabízí trip na ostrovy. Ptáme se na náš hotel, který jsem zabukoval ještě v Mexico City. Jmenuje se La Cabana del Lago. Všichni ukazují, ať jdeme dál. Nakonec, asi po 1 km přicházíme k hotelu Del Lago. To asi nebude náš hotel. Vypadá luxusně a je plný bělochů. Průvodci před hotelem nám po sdělení adresy našeho hotelu ukazují skoro až na druhou stranu jezera, do vesnice La Victoria. To nám potvrdí i recepční v Del Lagu. Naštěstí nám dá ještě informaci, odkud jezdí Colectivos. Čeká nás tedy první setkání s tímto levným druhem místní dopravy. Jsou to malé dodávky s otevřeným nákladním prostorem, většinou zakrytým, kde jsou dvě lavice. Jezdí z místa A do místa B a je potřeba najít či stopnout tu, která jede správným směrem nebo zjistit, kde jsou odjezdová stanoviště. Pak stačí sdělit řidiči, kde chcete vystoupit a pokud je to to správné Colectivo, můžete nasedat. Místo na korbě je asi pro osm lidí, běžné je, že jich tam jede dvacet. Přepravuje se vše, nákupy, bedny, zvířata. Výhoda je, že z Catemaca do La Victoria, kde máme hotel, to stojí 8 Pesos pro jednoho, taxikem 50 Pesos pro jednoho. Docela velká úspora a trochu dobrodružství, pro místní zcela běžné. Colectivos nás tedy vysazuje před hotelem, kde nás vítá paní domácí s manželem a se synem. Vědí o nás, dokonce ví, že jsme měli přání mít pokoj s balkonem s výhledem na jezero. Hotel je totiž na samém jeho břehu. Není to klasický hotel. Je to, jako když jsme na návštěvě u místních. Jsou milí, přátelští, ochotní, syn, který je jeden z místních čarodějů (je to vlastně terapeut, dělá i rodinné konstelace, iris diagnostiku, masáže a mnoho dalšího), hned na mobilu ladí překladač. Pokoj bude připravený v 11 hodin. Zatím se máme nasnídat. Posnídáme vajíčka a tortily a jdeme se projít po okolí. Jsme zcela stranou od ruchu města, v přírodě. Hotýlek je starší, ale velmi čistý, dostáváme nejlepší pokoj s vlastním balkonem a máme před sebou celé jezero. Rozhodujeme se hned, že tu zůstaneme ještě jednu noc. Potřebujeme si ujasnit plány další cesty a také se dát dohromady. Já jsem vyšťavený, spálený od slunce, sotva pletu nohama. Na Martince to vidím také, ale ona to nepřiznává, je jako motorová myš. Marťa si podle slovníčku připraví větu, zda by byl pokoj ještě na jednu noc a tím jsme si získali jejich přízeň. Samozřejmě, že mají. Manžel paní domácí hned přináší láhev něčeho na ochutnání, prý je to bez alkoholu. Je to vinná šťáva jeho vlastní výroby, je to sladké, dobré, on tomu říká saké, ale je to takový sirup. Trochu všichni pohovoříme španělsky, oni víc než já, takže moc nerozumíme, ale vlastně si rozumíme. Je vidět, že cení naší snahu. Za pokoj se snídaní platíme 380 pesos za noc, což je luxus. Cokoli potřebujeme, snaží se okamžitě splnit. Opravdu se nám tu líbí. Po poledni se vracíme Colectivem zpět do Catemaca. Chci si koupit triko s rukávem, Marťa šampon a hlavně chceme koupit jízdenky směr Palenque. Ty první dvě věci nebyl problém, jízdenky ano. Na terminálu ADO seděl u pc klasický mexický úředník, který sám od sebe nehne prstem. Na otázku, jak se dostaneme do Palenque, se podíval do systému a sdělil, že nic nejezdí. Strávili jsme tam asi půl hodiny. On odpovídal na naše dotazy, zda je nějaký spoj do nějakého místa a v kolik hodin, my hledali v mapě možnou trasu do Palenque. Já už bych to vzdal a odjel na nejbližší větší nádraží do San Andre Tuxtla, kde bych hledal dál, ale Marťa se nevzdávala. Nechal jsem to tedy na ní a pozoroval to. On zcela vyklidněný, Marťa píšící na lístečky nové a nové možné spoje. Nakonec to nebylo tak složité. Odjezd z Catemaca v úterý večer kolem desáté, za půl hodiny v San Andre a odtud asi za dvě hodiny do Villa Hermosa, což je už kousek od Palenque. Tohle nám mohl nabídnout hned, ale asi se nudil a tohle mu přišlo zábavné. Mě teda ne! Vracíme se zpět do hotelu, povečeříme, co nám paní domácí přichystala a ptáme se na wifi. Není problém, vše už je zařízeno, technik zprovoznil kvůli nám wifi na pokoj. Úžasné! Jsu to hned vyzkoušet, ale signál se na pokoji chytnout nedá. Když se o to podělím, znovu volají technika, což je sympatický chlápek, prý rodina, který wifinu předělává až skoro k nám za dveře. No, nakonec to stejně nefungovalo, ale to už jsem neměl odvahu jim říkat. Stejně jsem byl už na šrot. Tak spát.

Teotihuacan

Na Bus North jsme po 10,00 a hned nám to jede. Procházíme velmi přísnou kontrolou jako na letišti včetně rentgenu zavazadel. Autobusy jsou tu luxusní, tedy i cesta do Teotihuacanu je příjemná. Asi v polovině jízdy autobus a cestující znovu prohlédli policisté. Samozřejmě se zbraněmi stále připravenými. Vybavuje se mi při tom, jak jsme v MEX šli po ulici a zrovna z nějakého obchodu odnášeli tržbu. Jeden policista ji nesl, za ním šel druhý s nataženým koltem v ruce a každého skenoval pohledem, připraven okamžitě střílet. Asi deset metrů za ním šel další s odjištěnou brokovnicí a zabezpečoval tak celé možné pole ohrožení. Myslím, že to Marťa ani nevnímala. Děje se to tady tak bezprostředně a samozřejmě mezi lidma, že bych si nepřál, abz se zrovna něco přihodilo. To je pak člověk opravdu v blbou dobu na blbym místě. Zoně archeologica Teotihuacan dominuje Sluneční pyramida a pak menší, Měsíční pyramida. U Sluneční se dá vystoupat až na vrchol. Máme opět štěstí, že zde není příliš mnoho turistů. Výstup nám dá zabrat, ale rozhled je to impozantní. V areálu jsme až do tří hodin a slunce nás nemilosrdně spaluje. Voda se dá koupit vždy v blízkosti vstupů, jinak jsou tu všude prodavači suvenýrů. Jsme utrmácení, ale se zážitky velmi spokojení. Všude čisto, pyramidy a ruiny udržované. Opouštíme areál východem u Měsíční pyramidy a musíme se po silnici vracet k hlavnímu vchodu. Po cestě se zastavujeme u místních, kteří pod plachtou s primitivní plotnou připravují tortilas, asi. Jsou to takové brčálově zelené placky, opět s masem a se sýrem. Dáváme každý jednu za 10 Pesos a pokračujeme kolem těch luxusnějších a samozřejmě drahých restaurací. My však máme radost, když podpoříme obyčejné lidi a navíc jsme mezi nimi. To je to, co chceme při našich cestách zažívat, i když máme samozřejmě nějaké hranice. Když procházíme hlavní příjezdovou silnici, opět nás lákají nahaněči, ale nejsou tak dotěrní jako v Asii. Vybíráme si opět takovou prostou restauraci jen pod plachtou, kde sedí dost místních (to bude dobré) a dáváme si opět každý po jedné tortile, tentokrát za 15 Pesos. Zase jiná chuť, jiná náplň, ale výborné. Autobus chytáme na křižovatce u hlavního vchodu a vracíme se zpátky do Mexico City na nádraží. Po cestě znovu kontrola policie, tentokrát si každého cestujícího fotí na kameru. No, alespoň se cítíme bezpečně. Kolem 17,00 jsme na nádraží a máme víc jak 6 hodin času. Chvíli se procházíme, ale co s tolika času? Projdeme až na konec haly a vycházíme ven. Kousek přes ulici je příjemné bistro, kde mají poloviční ceny než v hale, tak se necháme vtáhnout na kafe. Za chvíli nás stejně personál vystavuje nabízení jídel, a protože Marťa je vždy připravena ochutnávat, objednáváme. Sice nevím co, rozumím jen tortilas, na ostatní říkám „si“. Bylo to chutné, jedna tortila byla plněná nějakým obsahem, co nám připomínal kuřecí žaludky nebo něco takového. V příručce pak druhý den Martinka našla, že to byly prasečí líčka, a že se to nedoporučuje. No, nic nám po nich nebylo! Poslední tři hodiny čekání byla tortura. Jsme unavení po celém dni, já spálená ramena, protože jsem šel na pyramidy v nátělníku! Hlavně, že jsem měl „sombréro“. Když se přiblížila hodina odjezdu, opět důkladná bezpečnostní prohlídka a šup do měkkých sedadel. Odjíždíme přesně a noříme se do spánku.

Mexico City - podzemí

Ranní snídaně doplňuje energii a pokoj se pro nás našel. Je sice o 100 Pesos dražší, zato příjemnějsí a není tak zatuchlý. Nemá sice okno, ale můžeme mít otevřené prosklené dveře na pavlač. Vyrážíme na Templo Mayor, což jsou ruiny hned vedle Zócala, kde byly odkryty zbytky pyramidy označující střed vesmíru. Prohlížíme si ty ruiny z venku, ale nejsme fajnšmekři na „staveniště“, a tak se jen tak brouzdáme po historickém centru a hlavně vnímáme atmosféru a lidi. To je pro nás totiž na cestování to nejzajímavější, tedy kromě místních a tradičních jídel. Vracíme se zpátky na Zócalo, kde právě probíhá ceremoniál vztyčování vlajky na centrální stožár. Všude je plno policistů v přilbách a se štíty. Hotové manévry. Určitě jich tu je několik stovek. Snad jsme se do ničeho nepřipletli. Vedle katedrály nás upoutá šamanské bubnování a shluk lidí. Jdeme se podívat. Desítkami policistů jsou tu obklíčeni domorodí indiáni provádějící nějaký obřad. Je jich tak třicet. Barevné kroje, čelenky s péry, doutnající obětiny. Lidé stojí za hradbou policistů a dívají se. Ptáme se místních, proč je tu tolik policistů. Prý jsou ti indiáni problém. Víc se toho nedozvíme a tedy jsme to nepochopili. Proč? Proč taková demonstrace síly? Když indiáni dokončí svůj obřad, začínají mluvit s přihlížejícími a policie opouští své pozice a stahuje se k plotu katedrály. Místní asi vědí, našinec se diví. Do politiky se zásadně nese... Na náměstí nás odchytí nahaněči a zvou do restaurace v patře, kde se sedí na balkonku s rozhledem na celé Zócalo. Je čas oběda, něco bychom snědli, tak přijímáme. Dáváme „placku“ s masem a se sýrem, džus a kávu, která tu má všude příchuť skořice, a platíme dohromady asi 180,- Kč. Pozorovat ruch na náměstí jsme mohli grátis. Je čas se posunout dál. Víme, že na náměstí vedle McDonalda má být stánek ADO, což je autobusová společnost, se kterou chceme dál cestovat. Když ho najdeme, sedí tam sympatico cabalero, který neumí anglicky a navíc, nejde mu systém. Rozhodujeme se, že budeme muset najít nádraží, tzv. Severní, „bus centrale north“. Stejně bychom tam museli zítra a takhle si to dopředu alespoň okoukneme. Dá se tam dojet metrem. Tam chceme zakoupit jízdenky na další den, k jezeru Catemaco, a zjistit, zda je tam úschovna zavazadel. Jak se rodí plán, přidáváme ještě celodenní trip do Teotihuacanu, čímž bychom měli vyplnit zítřejší den. Kartu na MHD máme nabitou 30 Pesos, a tak se pouštíme do podzemí na stanici metra Bellas Artes. Tady ještě před sestupem Martina udělá interview se studenty v angličtině. Je to tu častý jev. O metru v MC se toho píše dost hrozného. Není to tak. Je to vynikající dopravní komplex, s přehlednou orientací, s policisty a prodavači. Jezdí od 5 a.m do 24 p.m. Je pravdou, že nemáme zkušenost s nočními přesuny, ale ve dne pro nás bylo zcela bezpečné. Vlaky na gumových kolech jezdí každých pět minut, přestupy jsou viditelně označeny. Když je dopravní špička, policie rozdělíí nástupiště naa část pro muže a část pro ženy. To aby se ženy nemuseli mačkat s muži v přeplněných vagonech, kde je to opravdu tělo na tělo. Ale není to povinnost. Mexico City žije tedy i v podzemí a je zajímavé se tam podívat. Na bus North jsme za 40 minut a opět žasneme. Nádraží vypadá jak letiště, podlaha nablýskaná jak v muzeu, asi 30 autobusových společností. Hledáme ADO a dokonce tam mají jednoho operátora, který mluví anglicky. Kupujeme jízdenku do Catemaca, vychází na 1300 Pesos, ale je i s pojištěním na cestu. Odjezd zítra ve 23,15 v Catemacu kolem osmé ráno. Podaří se nám najít centrální úschovnu, kde nám batohy uloží za 30 Pesos. Zcela na konci v levo nacházíme přepážku pro autobusz do Teotihuacanu, které jezdí každých 15 minut. Není tedy problém přijít a odjet. Jízdné je 88 Pesos zpáteční a cesta trvá asi hodinu. Zvládli jsme vše, co jsme chtěli, teda Marťa je úplný komunikační ďábel, vymámí informace i z hajzlbáby, a můžeme se vrátit zpět do hostelu. Tedy, zítra ráno se v klidu nasnídáme, vydáme metrem na autobusák, uložíme batohy, koupíme lístky do Teotihuacanu, v podvečer se vrátíme zpátky a máme čas do 23,15, než opustíme Mexico City. V metru se už vyznáme, tak jedeme až na Zócalo, odkud je to do hostelu kousíček. Po cestě se stavujeme na fresh, tam co včera. Objednáváme to samé, tentokrát nás kasíruje paní. Vím, že to bude stát 48 Pesos, tak jí podávám 50 a ona mi vrací 26 Pesos! Takže ten půllitr freshe stojí 12 Pesos! Už se nedivím, že na mě včera ten pán valil oči, když jsem mu nechal tak velké spropitné. Jo, to jsou ty jazykové bariéry. Měl jsem se víc učit.

Mexico City

Mexico City je město, kde žije 25 milionů lidí. To jsou 2,5 Česka! Snad se tu neztratíme. Jsme ubytovaní v hostelu Amigo Suites, je to třetí ulice od Zócala, za katedrálou. Jsme přímo v centru a tak ho důkladně procházíme. Odpoledne už jsme pořádně zmožení. Teploty se totiž po východu slunce začnou rychle zvyšovat až ke 30 stupňům. V 19,00 už je zase tma a začíná chladno. Zatím nemáme, díky snídani a večeři, příliš potřebu, pouštět se do ochutnávání místních lahůdek. Tak to jen okukujeme a vůbec tomu nerozumíme. Názvosloví jídel je tak složité.. Většinou jde o kukuřičné placky s různou náplní masa nebo zeleniny. Ty složitější kombinace a názvy mě odrovnají, na to moje španělština nestačí. V hostelu snídáme to, co přináší do jídelny na střechu hotelový šoumen, který vždy, když na stůl s bufetem donese nějaký chod, má k tomu Španělům srozumitelný výklad, tj. Jak se to jmenuje, co to je, atp., a vždy k tomu ještě vyžaduje potlesk. Je to asi zábavné, všem se to líbí, tak také tleskáme, jako že JÓ! Ale víme prd. Jídlo je pestré. K snídani tři druhy krájeného ovoce, výborný jogurt, kukuřičné lupínky, mléko, káva, bílý chléb, marmeláda, med, margarín, míchaná vajíčka ale mexicana (s rajčaty a chili), super nadýchané lívance. Večeře je skromnější, ale účel splní také. Nějaké těstoviny s tuňákem nebo fazolová kaše, pečivo. Během dne navštívíme kromě jiného mrakodrap Latino Americano, kde vyjedeme výtahem do 42 patra, odkud je rozhled na celé město. Máme štěstí na dobrou viditelnost a také zde potkáváme českého cestovatele, se kterým vyměníme pár užitečných rad. Navštívíme několik otevřených kostelů, které nás uchvacují svou vnitřní výpravností oltářů, prošmejdíme pár obchodních center, kde žasneme nad nekonečným výběrem všeho zboží a vracíme se do hostelu. Na muzea nás neužije. Po cestě objevujeme ve stejné ulici, co máme hostel, v průchodu jednoho z domů, prodavače ovoce a ovocných freshů. No, domluvit se bylo složité, ale nakonec máme každý půllitru freshe za 24 Pesos. Platím bankovkou 50 Pesos a ty dvě zbývající Pesos mu chci nechat jako navíc. Prodavač, starý Mexičan, se strašně diví, oči vyvalené a děkuje. Všichni jsou tu takoví milí, vstřícní a ochotní. Na recepci ještě dohadujeme prodloužení pobytu o jednu noc, což je problém, protože hostel je obsazený, ale maňana se uvidí. Dělá to asi ta změna klimatu a časový posun -7 hodin, ale ve 20,00 už jsme vyčerpaní v posteli. Co se děje v Mexico City po tom, to už nevíme. Snad jsme o nic nepřišli.

Šťastné přistání - Mexico City

Na poslední chvíli balíme těch pár věcí, o kterých si myslíme, že je budeme potřebovat na naší cestě a vyrážíme na letiště. Martinka není zrovna moc naladěná, vypadáme na rozvod. Cokoli teď řeknu, je jinak pochopeno, tak raději mlčím. Mlčíme oba téměř celou cestu a až na letišti konečně necháváme divnou náladu za přepážkou odbavení. V Paříži jsme za hodinu a půl a máme tři hodiny na přestup do Mexico City. Dáváme to levou zadní a s důvěrou nastupujeme do letadla Mexico airlines. Čeká nás dvanáct a půl hodiny letu, přistaneme kolem čtvrté ráno místního času ve čtvrtek 19. února. Let je také bez problémů, mexický personál ochotný, je to jeden z těch příjemných letů. Krátce po čtvrté ranní procházíme celní kontrolou s povinným zmáčknutím tlačítka. Pokud se rozsvítí červená, čeká vás velmi důkladná prohlídka. Mě se rozsvítila zelená, a tak jako manželé procházíme bez kontroly rovnou vstříc novému dobrodružství. Hurá na …. WC! Oba jsme se shodli, že toalety na mezinárodním letišti v MEX nejsou reprezentativní. Uvidíme, co bude dál. Protože je hodně brzy ráno, procházíme poloprázdnou halou letiště a rekognoskujeme terén. Vydat se do města teď nevyznívá jako nejrozumnější nápad. Po všem, co jsem četl, čekám všude zločince a přepadávání. Navíc, co jsme tedy opravdu nečekali, je tu neskutečná zima. 11 stupňů? Ještě, že máme dlouhé kalhoty a mikiny. Počkáme, až se bude alespoň rozednívat. Mezitím vybíráme z bankomatu Pesos, tentokrát bez problémů, kartu jsme si nezablokovali jako ve Vietnamu. Čím více se rozhlížíme, tím méně to tu vypadá nebezpečně a Marťa už hlavně zlobí, že chce do centra. Tak začínáme hledat způsob. Taxi je zbytečně drahé, ale od pěti jezdí bus k Metru za 30 pesos. Spočítali jsme si náš osobní kurz, aby se nám to lépe přepočítávalo, a to 1 pesos – 2 Kč. Metro pak stojí 5 pesos na neomezenou dobu. Náš hostel, který jsem zabukoval ještě z Prahy je blízko u centrálního náměstí Zócalo. Tam se musíme dostat, v nejhorším mám navigaci. V automatu na zastávce busu hned u východu z letištní haly u stanoviště taxi se nám podaří s pomocí řidiče autobusu pořídit kartu na městskou dopravu, která platí i na tento bus a po páté hodině vyjíždíme. Autobus sice staví i u Metra, ale nápis na něm tvrdí, že jede i do historického centra, což je příjemné, protože tam je náš hostel. Jedeme sami jen s ostrahou nebo průvodčím, a když se mi zdá, že jedeme už nějak dlouho, jdu se zeptat svou plynou španělštinou, kde je asi tak Zócalo. Řekl jsem: „Porfavór seňor, Zócalo?“ Ještě jsem k tomu přidal pár neverbálních gest, kterými jsem naznačoval, jako kde máme vystoupit. Moje perfektní výslovnost zřejmě zabrala, neboť ten milý pán spustil vodopád slov, ze kterých jsem pochopil jen „Zócalo“. Ještě, že také používal neverbální gesta, ze kterých bylo zřejmé, že bychom měli vystoupit teď a jít takhle tam rovně. O.K., bereme bagáž a jsme venku. Tma, cizí město a zima. Stojíme u paláce Bellas Artes a opravdu, odtud je to rovně asi po 1 km na Zócalo. Cítíme se bezpečně. Na každém rohu policista, na náměstí je jich dokonce víc, než lidí v tuto hodinu. Rozednívá se. Máme nápad, že najdeme náš hostel, ověříme, zda máme opravdu jistý pokoj, uložíme si u nich prozatím batohy a vyrazíme někam na snídani. Zapínám navigaci, ale nemůžu se spárovat se satelity. Čmucháme tedy jak policejní psi a nakonec nacházíme. Recepční mluví anglicky, tak je to na Martině, tentokrát si španělsky nepopovídám. Pokoj máme za 512 pesos se snídaní a s večeří! O tom při rezervaci nebyla zmínka, jsme v příjemném šoku. Dokonce nám nabízí, že na snídani už můžeme jít dnes! Tak to teda jó! Neudržím svou radost a přeci jen dám trochu té španělské konverzace: „mučas grácias!“

Mise 18.2.2015 - 19.3.2015

ORIENTAČNÍ TRASA ?

Z Mexika do Guatemaly a Belize a zpět

a

možná něco přibude a něco ubude

1 Mexico City

2 Popocatépetl

3 Catemaco Konjapan, na konci nábřeží za 350 peset?? Nejsevernější deštný prales, pláže

4 Villahermosa obří hlavy

5 Palenque pyramidy

6 Lacanjá bydlení u indiánů, colectivo z Palenque

7 Ocosingo Agua Azul, vodopády

8 Chiapa de Corzo ubytovat se zde, ne v Tuxtla, je to blíž do kaňonu

9 Sumidero Canyon loďkou - přehradní hráz

10 Las Nubes kaskády, prales

11 Lagunas de Montebello National Park jezera

12 Atitlán jezero, sopky, indiánská vesnice

13 Antigua a Barbuda bývalé hlavní město Guatemaly, barokní památky

14 Santa Elena krásné město u velkého jezera

15 El Remate prales, venkovní ubytování, velké jezero

16 Tikal National Park pyramidy

17 Belize City

18 Chetumal laguny v okolí, kapustňáci, laguna Guerrero

19 Bacalar Laguna

20 Xpujil univerzita, pyramidy

21 Becan krásná pyramida

22 Mahahual hezká pláž, dobrá ubytování

23 Tulum pláže, rujny, příroda, dole pod Tulum 1-5 km chýše - Cabanas

24 Cobá laguny a okolí

25 Chichén Itzá pyramidy

26 Merida ubytování?

27 Celestún výlet za plameňáky

28 Uxmal jednodenní výlet z Meridy

29 Edzna pyramida

30 Mexico City